Všechno, co právě teď probíhá, už je historií. I tahle písmena jsou už historií, vaše čtení těchto řádků je historií, historií je většinou i čas, den a místo příští zkoušky naší kapely.

Druhý pád slova kapela.

Žily byly tři kamarádky Marta Břeňová (Pavi), Magda Svobodová (Vlča) a Katka Buzková (Sojka). Měly se celkem fajn, slunko svítilo, pole voněla a nad nimi mávali křídly různobarevní ptáci. Ti ptáci sice poletovali, ale nějak nezpívali, všude bylo takové prazvláštní rozmarné ticho. Tak si začaly zpívat samy. Nejdřív potichu, pak stále hlasitěji a hlasitěji. Až už je začali slyšet i lidé kolem, děvčata se rozhodla, že založí nějaké pěvecké sdružení, aby je lidi nejenom slyšeli, ale i poslouchali. Nejdříve je napadlo pěvecké duo. Pak se přepočítaly a …. rozhodli se pro trio. Měly písně, měly hlasy a rozhlédly se kolem sebe, kde bude pohromadě nějaké větší množství lidí ochotných jim naslouchat, pódium, kde by je bylo vidět a aparatura, aby je bylo slyšet. Los padl na hudební soutěž nazvanou Vozembouch a za dva roky tuto soutěž vyhrály.

Poté už věci nabraly rychlý spád. Byly například pozvány kapelou Groovey na společný koncert, nebo zpívaly na Náměstí Svobody, chodily do školy, vychovávaly malé skautíky, ráno vařily černé čaje, sypaly do nich cukr, vymačkávaly žluté citróny a míchaly je kovovými lžičkami. Jak tak míchaly, napadlo je, že by nebylo špatné někoho do kapely přibrat. Vedle nich zrovna míchal čaj Šimon Řeřucha zvaný Athaj a už podle stylu míchání bylo vidět, že je skvělý kytarista. Už s ním měli svůj první koncert v divadelním studiu “V“. A zas škola, skautíci, čaje, citróny a taky láska. Ta jak známo hory přenáší, ale jak je známo méně, přináší baskytaristy, takže koncert v rámci festivalu Na cestě už proběhl i s basou v podání Jindřicha Kerndla zvaného Rubi. Tam kapela zaujala kytaristu Honzu Sobka (bez přezdívky) a tak nastala velká nástrojová obměna: Honza- kytara, mandolína, Athaj – basa, Rubi – perkuse. V této sestavě proběhl největší samostatný koncert v klubu Šelepka v roce 2006.

Ač přezdívkou Sojka, nezvládala už Katka neustálé lety mezi Brnem (kapela) a Zlínem (škola) a musela kapelu opustit. Loučení proběhlo v klubu Leitnerova, kde s kapelou poprvé zahrál i zazpíval Karel Polívka, který čaj míchá zásadně kruhovými pohyby proti směru hodinových ručiček. Jo a aby se mužské a ženské síly vyrovnaly, do kapely přichází Sylva Buršíková a její krásný silný hlas. Ten však brzy zatoužil po trochu větší posluchačské obci a své šansonové předpoklady jel uplatnit do sladké Francie (a u toho ještě cosi studovat, pracovat, užívat atp.). Záhy se s kapelou loučí i dlouholetý kytarista Honza Sobek (stále bez přezdívky) a tak se stalo brněnské dívčí vokální trio s akustickým a rytmickým doprovodem poněkud prořídlé. Děvčata však nepropadla panice, vrátila se k původní duo myšlence a vyhlásila velký kytarový konkurs, který po několikakolovém martiriu, plném zákulisních tahanic, lobbistických taktik a vášnivých debat, vyhrál Martin Zachrla (věk: 30 – 46let - záleží na dni v týdnu, ženatý dětný nekuřák, čaj nepije) a jeho elektrická kytara. No a teď se jen už naučit ty písně a zahrát je lidem!!